Takže
začaly
prázdniny
a s nimi
vůně
dobrodružství,
cestování
a
dovolených.
I u nás
to není
jinak, a
tak jsme
se hned
počátkem
prázdnin
vydali
na více
jak 14
denní
pouť po
ČR.
První
kroky
zamířila
naše
rodina
do
Jizerských
hor
společně
s
rodinou
Splávkovou,
kde jsme
na
chalupě
v Horním
Maršově
strávili
úžasných
10 dní.
Během
pobytu v
tomto
krásném
koutu
naší
republiky
se nám
podařilo
navštívit
rozhlednu
Bamberk,
Slovanku,
Královku
a
Slovanku,
na kole
vyjet na
hřebeny
hor a
také
zdolat
nejvyššího
horu
tohoto
pohraničního
pohoří -
Smrk.
Nemohli
jsme
minout
osadu
Jizerka,
občerstvení
Knajpa a
také
Šámalovu
chatu.
Pešky a
zubačkou
jsme se
podívali
do
Kořenova,
Příchovic
a na
Frýdland
,
Jablonec
nad
Nisou a
Liberec.
V
Liberci
jsme
navštívili
místní
ZOO, ale
osobně
se mi
moc
nelíbila
(mimo
lachtanů
a
surikat).
Bílý
tygři
mají
poměrně
nedůstojný
pavilon
na to,
že jsou
maskotem
místní
ZOO. O
to větší
překvapení
nás
čekalo v
Jablonci
nad
Nisou na
místní
výstavě
korálku
a
bižuterie.
Výstava
se
opravdu
povedla
a
nejenom
malí zde
najdou
zalíbení
v "bižu".
Dobrým
tahem
také
byla
návštěva
muzea
dřevěných
hraček s
výrobou
v
Jiřetíně
pod
Bukovou,
kde jsme
absolvovali
prohlídku
výrobou
těchto
dřevěných
hraček a
děti si
mohly
vyzkoušet
v
kreativní
dílně
jak se
takováto
hračka
může
vyrobit..
Počasí
nám
poměrně
na
zdejší
kraj
vyšlo a
tak
pouze
dva dny
nám
pršelo,
ale i
tak je v
Jizerkách
krásně.
Zapojily
jsme se
do hry
sbírání
tkzv,.
Jetíků,
které je
provozována
po celé
ČR a
úkolem
je
sehnat
potřebný
počet
razítek
na
vydání
tří
druhů
odznaků.
Více
info na
www.jetik-info.cz.
Domu
jsme si
odvezli
"Smržovský
chléb" a
po cestě
jsme si
nezapomněli
nakoupit
hořické
trubičky.
Jednodenní
zastávka
v místě
bydliště
sloužila
především
k očistě
věcí,
osob a
materiálu
a také
nabrání
jiné
sorty
pomůcek.
Další
dovolená
tentokráte
již jen
6 dní
nás
čekala v
Ludvíkově
pod
Pradědem
v
důvěrně
známém
středisku
Jitřenka.
Ihned po
příjezdu
jsme se
s
kamarády,
kteří
zde již
byly od
soboty,
a to byl
jejich
poslední
klidný
den :-)
vyšplhali
na
místní
vyhlídku
přes
sedlo
Malá
hvězda.
Rozhled
byl
opravdu
úžasný
na dlani
jsme
měli
celé
údolí
Bílé
Opavy.
Cestou
zpět
jsme
ještě
zdolali
resp.
sešli
sjezdovku
u
Grizliho.
Abychom
nezaháleli
:-), tak
hned
další
den jsme
navštívili
"outdoorově"
Karlovu
Studánku.
Kdo by
si
myslel,
že to
byla jen
takováto
malá
procházka,
tak se
mýlí,
jelikož
jsme
nejdříve
vystoupali
na
hřeben
pod
Žárový
vrch a
pak
směrem
na
Rolandův
kámen
(910m),
ze
kterého
je sice
pěkná
vyhlídka,
ale v
době
naší
návštěvy
se
utvořily
zrovna
mraky,
takže
nejvyšší
bod
Jeseníku
Praděd
nebyl
spatřen.
V
Karlovce
jsme si
vyzvedli
zelený
odznak
za sedm
razítek
Jetíků a
hodlali
dále
sbírat
tyto
artefakty.
Po dvou
dnech
turistiky
toho
měli
někteří
plné
zuby a
dožadovali
se dne
"válecího"
což jim
bylo
umožněno,
nicméně
návštěvy
Mechových
jezírek
na
Rejvíze
se
účastnila
většina
"tlupy".
Po cestě
zpět
někteří
neodolali
v
Mnichově
(místní
část
Vrbna
pod
Pradědem)
v
rybárně
nachytat
několik
kilo
"sivenů!
a do
večeře
je upéci
a
snísti.
Posledním
turistickým
výletem
byl
tradiční
výstup
kaňonem
Bílé
Opavy na
chatu
Barborka,
kde si
děti
dali za
odměnu
borůvkové
knedlíky
a rodiče
po
Pradědu
:-)
Vrcholem
sportovního
týdne
byla
"horská"
túra na
kolech.
Mekiovi
a Žožini
podnikli
na
kolech
17 km
stoupání
na
nejvyšší
horu
Jeseníků
Praděd a
po cca
2,0
hodinách
ji také
"dobít".
Z
počáteční
strachu,
že to
děti
nevyjedou
zůstala
je
euforie
:-). O
tom, že
byl
týden
docela
aktivní
svědčí i
turnaj v
petangue
a tenise
a nově
objevený
badminton.
Myslím
si, že
lepší
začátek
prázdnin
jsme již
dlouho
nezažili
a tak se
těšíme
na další
dobrodružství,
která na
nás
během
těchto
dvou
měsíců
ještě
čekají.
Fotografie
z
Ludvíkova
najdete
na
adrese :
http://martinmeki.rajce.net/2013_07_20_ludvikov
Sobotní
podvečer
prvního
dne
prázdnin
patřil
návštěvě
jedné z
významných
akcí,
které se
konají
ve městě
Olomouc.
Jedná se
o
tradiční
pivní
festival,
který se
již
třetím
rokem
koná na
pevnůstce
v
Smetanových
sadech.
Okolo 30
pivovarů
zde
představuje
své
pěnivé
moky.
Letos
zde bylo
k vidění
více
minipivovarů
a jak je
vidět
cesta
vede asi
tímto
směrem.
Nevím
zda lidé
nemají
peníze
či zda
je to
způsobeno
pozdním
termínem,
ale
nějaký
velký
nával se
zde
nekonal.
Spíše
bych
řekl, že
účast
byla
poměrně
hodně
malá. Co
se týče
kapel
tak
velké
trumfy
typu
Wanastovek,
Migu
apod.
byly již
ve
čtvrtek
a
středu,
v
sobotní
podvečer
zazněl
Václava
Neckář a
Fleret.
Zajímavým
a dle
mého
názoru
nejlepším
bylo
vystoupení
na třetí
scéně
pro mě
neznámé
kapely.
Její
saxofony,
trubky a
celá
dramaturgie
byla
výtečná.
Tak to
bylo asi
vše o
letošním
pivním
festivalu.
Hurá
a je to
tu,
ptáte se
co no
přeci
první
den
prázdnin.
Samozřejmě,
že nás
dospělých
se to až
tak moc
netýká,
ale
pocit,
že
nemusíme
drtit
každý
večer
ratolesti
z
různých
předmětů
po celé
dva
měsíce
je k
nezaplacení.
Také
začíná
taková
letní
nálada,
přeci
jenom
prázdniny
mají své
kouzlo.
No a
abychom
nezaháleli,
tak jsme
hned
první
den
vyrazili
na
výlet.
Společně
s
rodinou
Konopkovou
a
Šlížkovou
jsme se
rozhodli
dobýt
alpským
stylem
nově
vybudovanou
rozhlednu
na
hanáckém
Mont
Blanku -
Kosíři.
Železné
oře,
které
nám
usnadnily
přesun
na úpatí
hory
jsme
zanechali
v
lázeňském
městečku
Slatinice
a dále
cesta
pokračovala
po
svých.
Mánesovou
stezkou,
po žluté
značně,
jsme se
přes tři
"převisy"
dostali
až na
vrchol,
který
opravdu
zdobí
nová
rozhledna.
Bohužel
to je
tak vše
pozitivní
jelikož
okolí
vypadá
po
stavbě
dosti
drasticky.
Doufáme,
že se
další
kultivace
zbylého
prostoru
okolo
rozhledny
nezastavila
a že
investor
neskončil
jen
postavením
rozhledny
za
každou
cenu. Na
stavbě
je
vidět,
že byla
šita
rychlou
jehlou,
pravděpodobně
šlo o
postavení
na
začátku
sezony,
tak aby
mohli
být
uspokojeny
potřeby
turistů,
ale to
okolí je
tak
zdevastované,
že se
příroda
bude
dlouho
vzpamatovávat.
Pohled z
výšky za
dvacku
na
hanáckou
placku
je
krásny.
Při
výstupu
na
rozhlednu
po
dřevěných
schodech
jsou na
většině
vypáleny
jména
těch co
si je
mohli
koupit a
že jich
je..
Nejenom
krásným
pohledem
je
člověk
živ a
tak jsme
uvítali
improvizované
ohniště,
kde jsme
si
opekli
špekáčky.
Sestup
do údolí
již byl
jen
odyseou
a již
byla
znát
únava z
výstupu
na těch
nejmenších,
ale
musím
všem
pogratulovat
k tomu,
že to
zvládli
po svých
! Takže
pokud
jste
ještě
nebyli
na
rozhledně
na
Kosíři
tak
určitě
vyrazte
je zde
hezky.
I
když je
červen
vždy
nabitý
na akce,
a já
osobně
tento
měsíc
miluji,
nejen
pro jeho
délku
dnů,
vůni
kvetoucí
botaniky
a
teplých
večerů.
Letošní
červen
byl pro
mně
jeden z
nejosobnějších
a dá se
říci, že
zatím
minimálně
jeden z
důležitých.
Ptáte se
proč ?
No
sdělení
bude
někomu
připadat
až
fádní,
nicméně
pro mě
to bylo
minimálně
půl roku
"nežití".
Letošní
červen
totiž
byl pro
mě
státnicový.
Člověk
měl
zúročit
tři roky
studia u
státní
závěrečné
zkoušky
a také
napsáním
bakalářské
práce.
Nyní již
chápete,
že i
když
jsem
organizačně
docela
zdatný,
tak
prostě
všechno
nešlo
udržet
ve
starých
kolejích
a z
organizací
akcí to
občas
vázlo.
Nicméně
to vše
je za
námi a
světlé
zítřky
před
námi.
Včerejší
promoce
udělala
jednu
malou
tečku za
jedním
malým
úsekem
života.
Takže
rodino,
přátelé,
kamarádi
jedeme
dál
nechť se
kolečka
otáčí...
Sobotní
podvečer
patřil v
Olomouci
dvěma
významným
akcím,
první
byl
nepochybně
Olomoucký
1/2
maraton
o které
se píše
v sekci
Trisku a
další
byla
kulturní
akce v
moravském
divadle
a této
chci
psát.
Závěrečné
vystoupení
tanečního
oboru,
kterého
se
účastnila
i naše
dcera
začalo v
18 hodin
a mělo
poměrně
rychlý
spád.
Cca 20
vystoupení
všech
věkových
kategorií
nadchlo
publikum.
S dětmi
vše
pečlivě
nastudovala
paní
učitelka
Dana
Škrabalová
a
vystoupení
měli
opravdu
vysokou
úroveň,
zvláště
pak
starší
kategorie.
Nezbývá
než
dětem
popřát
další
úspěchy
a
poděkovat
Daně
Škrábalové
za dobře
odvedenou
práci.
Pravidelná
akce
"Závěrečná
florbalu"
se letos
uskutečnila,
jak
jinak na
ranči
Javoříčko
u
Martina
Reimera.
Na čepu
byly
letos 3
sestry
od
pivovaru
Lobkowic
a na
grilu
samé
speciality.
Počasí
sice v
Olomouckém
kraji
bouřilo
a občas
i
vydatně
zalévalo,
ale na
kopečku
v
Javoříčku,
no
kopečku
spíše
stráni
ani moc
nekáplo,
tedy
mimo
pěnivý
mok :-).
Akce se
účastnily
ostřílení
borci s
pevnými
těly a
intelektuálními
myšlenkami
:-).
Během
akce se
někteří
účastnili
asi 50
km
vzdáleného
volejbalového
turnaje,
který
jen tak
vyhráli.
Akce se,
co se
týče
počasí a
nálady
vydařila,
a tak se
již
můžeme
pomalu
těšit na
září až
se zase
dotkneme
hokejky
a
zahrajeme
s naším
speciálním
míčkem.
V
sobotu
odpoledne
se sešlo
přes 120
členů,
rodičů a
příznivců
FBS
Olomouc
na hale
Roosveltova
aby
společně
ukončili
letošní
sezónu.
Program
byl
rozdělen
na
sportovní
a
společenskou
část.
Sportovní
tvořily
zápasy
všech
příchozích
hráčů –
mohli
hrát
úplně
všichni
–
rodiče,
děti i
členové
klubu.
Celkem
se do
hry
zapojilo
60 hráčů
ve
čtyřech
týmech.
Všichni
přítomní
mohli
sledovat
plné
nasazení,
jak
našich
hráčů
tak i
rodičů,
kteří
překvapovali
často
nejen
soupeře,
ale také
sebe.
Před
halou se
mezitím
vytvořilo
dostatečné
zázemí
pro
žíznivé
sportovce
a jejich
fanoušky.
Pro děti
jsme
nabídli
točenou
kofolu a
pro
všechny
grilované
špekáčky
a
nealkoholické
pivo.
Vzhledem
k tomu,
že
většina
přijela
auty to
byla
správná
volba.
Po
finálovém
zápasu,
kdy
zvítězil
černý
tým jsme
udělali
slavnostní
nástup.
Na úvod
se
představili
všem
přítomným
nové
tváře ve
vedení
klubu a
také
jsme
poprvé
oblékli
nová
trenérská
trička.
Všem
hráčům a
hlavně
těm
nejmenším
patřil
potom
závěrečný
potlesk.
Po
skončení
turnaje
se
všichni
přesunuli
ven na
čerstvý
vzduch a
pustili
se do
připraveného
občerstvení.
Sobotní
dopoledne
nás
častovalo
sluníčko,
které
lákalo
ven do
přírody.
Nic
takového
se ale
nekonalo,
ba
naopak
byla zde
událost
nanejvýš
důležitá.
V životě
party
jako je
ta naše
se
odehrávají
různé
přelomové
situace.
Jednou
takovou
je když
se vdává
v
podstatě
první
dítě z
takové
společnosti
:-). To
už asi stárnem,
si může
říkat
otec
Trúsik
:-). Ale
abychom
došli k
meritu
věci.
Přesně v
poledne
8.6.2013
si své
ANO
řekli v
olomoucké
katedrále
sv.
Václava
, David
a
Magdaléna.
Obřad
trval
přesně
hodinku
a byl
moc
hezký, i
když je
s
podivem,
že se
tento
starobylý
svatostánek
nezhroutil,
když do
něj
vešla
naše
partička
:-). Po
krátkém
fotografickém
šou se
svatebčané
odebrali
do obce
Štěpánov,
kde
pokračovala
zabavička,
my
ostatní
jsme se
vydali k
odpolednímu
kozování
po
Olomouci.
Několiko
amatérských
foteček
je zde:
http://martinmeki.rajce.net/2013_06_08_svatba_magda
První
červen
patří
dnu dětí
a tak
máme
vždy
plné
ruce
práce z
organizováním
akce
věnované
právě
jim.
Letošní
předpověď
počasí
nevěštila
nic
dobrého,
pro
sobotní
odpoledne
mělo na
celém
území
pršet a
pršet.
Ranní
nahlédnutí
na
meteorologický
server
dávalo
naději,
že pršet
by v
Olomouci
mohlo až
na
večer.
Nezbývalo
než
provést
strategické
rozhodnutí
a říci
buď
venku či
v
místnostech
DDM
Jánského.
Nakonec
jsme se
rozhodli
a v
závěru
to bylo
správně,
že
dodržíme
místo na
pozvánce
a akce
se bude
konat na
slavonínské
pískovně.
Od jedné
hodiny
pomaličku
začali
chodit
děti s
rodiči a
nápor
kulminoval
někdy
okolo
15:30
-16:00.
Celkem
se akce
zúčastnilo
329 dětí
a s
rodiči
jsme
dosáhli
čísla
okolo
1000
osob.
Poměrně
slušný
výsledek
dobře
připravené
akce.
Večer
jsme
byli
všichni
docela
unavení
a
zaslouženě
při
deštivých
kapkách
ťukajících
na
parapet
usnuli.
Konec
florbalové
sezony
sebou
vždy
přináší
několik
věcí a
jednou
takovou
příjemnou
povinnosti
je
závěrečný
trénink
s rodiči
hráček.
Letos
jsme to
pojali
docela
velkoryse
a
jelikož
holky
celý rok
hráli
velmi
dobře,
tak na
konci
obdrželi
velký
dort a
malou
odměnu v
podobě
cukrovinek.
Dáša s
Erikem
připravili
také
překvapení,
pro
všechny
dospělé,
medaile
za
zásluhy
o rozvoj
členstva
:-) v
podobě
pytlíků
s čajem.
No a tak
trénink
uběhl
strašně
rychle a
všem se
určitě
moc
líbil.
Za dva
měsíce
se
uvidíme
na
soustředění
no a
potom
nás čeká
další
rok.
Takže
florbalu
zdar a
zanedlouho
ahoj.
několik
ftografií
najdete
zde:
http://martinmeki.rajce.net/2013_05_30_florbal_zaverecna
Každoroční
"pánský
výlet"
na
kolech
se letos
uskuteční
do
oblasti
vínu
zaslíbené,
tedy na
Jižní
Moravu.
Ono to
sice
vypadá,
že Jižní
Morava
jsou
pouze
rovinky,
ale
deset
borců se
mělo
možnost
přesvědčit,
že tomu
až tak
úplně
není. A
jak to
všechno
vlastně
bylo, to
se
dozvíte
v
dokumentu:
Bajk
Jižní
Morava.
Několik
nepovedených
fotografí
naleznete
zde:
http://martinmeki.rajce.net/2013_05_23_Bajk_Jizni_Morava
Slunečný
víkend
nás
vytáhl
na
výlet.
Ptáte se
kam? No
přeci do
ZOO
Lešná.
Jedna z
nejhezčích
Zoo na
Moravě,
která
předčí i
ZOO v
Praze či
Liberci
byla v
neděli
narvaná
k
prasknutí.Ale
i takový
počet
návštěvníků
zvládá.
Přesvědčili
jsme se
o tom
sami,
když
jsme v
neděli
tuto
atraktivní
lokalitu
navštívili.
Musím
říci, že
opravdu
je to
jedna z
nejhezčích
ZOO v
ČR,
která
mimo
velký
výběr
zvířat
seřazených
do
jednotlivých
světadílů,
nabízí
také
atrakce
pro děti
a mnoho
občerstvovacích
stánků.
Prohlídka
nám
trvala
skoro 5
hodin a
všichni
jsme zní
byli
nadšeni.
Perfektně
zorganizovaný
servis
pro
návštěvníky
doplňovalo
komentované
krmení a
velmi
hezké
prostředí
lesoparku.
Takže
pokud si
chcete
užít
hezký
den s
dětmi
neváhejte
navštívit
tuto
ZOO.
Více
fotografií
naleznete
na:
http://martinmeki.rajce.net/2013_05_19_ZOO_Lesna
Je
jen málo
dní v
roce,
kdy se
nám
podaří
"udat"
děti
jinam.Ve
středu
se nám
to
podařilo,
jelikož
byl
svátek a
děti se
zúčastnili
od
08:00-15:00
florbalového
dne
pořádaného
FBS
Olomouc.
Po
zavezení
do
"lesa" a
kouknutí
na
oblohu,
která
byla
tyrkysově
modrá,
počasí
co se
teploty
týče
teplé
jsme se
rozhodli,
že
bychom
si mohli
udělat
výlet na
kolech a
započít
tak
konečně
cyklistickou
sezonu,
letos
extrémně
pozdě
:-(.
Slovo
dalo
slovo a
již jsme
seděli
na kole
a
cyklistickým
krokem
ukrajovali
kilometry
z
naplánované
trasy.
Každý
výlet by
měl mít
cíl a
ten náš
byl
městský
rybník v
Přerově,
kde se
konaly
rybářské
závody a
na nich
Splávek
Tímto
směrem
jsme již
delší
dobu
nejeli a
tak jsem
se
docela
těšil na
změny.
Výjezd z
města
tímto
jižním
směrem
není co
se týče
cyklostezek
moc
nápaditý,
opravdu
zde
chybí
napojení
na
cyklotrasu
vedoucí
z
Kožušan.
Magistrát
v čele s
cyklo
komiši
by měl
něco
dělat.
Usek
okolo
patnácky
je jen
pro
otrlé
auta zde
jezdí
velkou
rychlostí..
Ještě že
vede
zkratka
pod
dálničním
mostem,
sjízdná
ale
pouze za
sucha.
Ale zpět
k
výletu,
po
krkolomném
výjezdu
z města
Olomouce
se
dostáváme
do
Kožušan.
Až do
Charvát
jedeme
po "okrsce"
a v
Charvátech
se
napojujeme
na nově
vybudovanou
cyklostezku,
která
nás
dovede
až do
Dubu nad
Moravou.
Tento
úsek je
poměrně
nový a
např. na
cykloserveru
ještě
není
zaznamenaný.
Původní
vedoucí
okolo
řeky
Moravy
byl sice
co se
týče
prostředí
hezčí,
koryto
řeky zde
tvoří
velmi
hezké
zákoutí,
nicméně
za
mokřejšího
počasí
to
nebylo
pravé
ořechové.
V Dubu
se
stáčíme
směrem
na
Brodek u
Přerova
a z něj
po
cyklostezce
dojíždíme
až do
Citova.
Odtud
vyrážíme
na
Císařov
a
Rokytnici.
Přerovské
komíny
jsou již
na
dohled.
Přes
Dluhonice
dojíždíme
do
Přerova,
což
vidíme
ale i
cítíme.
Projíždíme
průmyslovou
oblastí
a
dostáváme
se na
druhý
okraj
Přerova,
který
poskytuje
úplně
jiný
vjemový
zážitek.
Zelené
plochy
okolo
řeky
Bečvy,
cyklostezka
Bečva
vedoucí
z
Přerova
až do
Valašského
Meziříčí,
oblast
Laguny,
kterou
známe z
dětských
závodů
jsou
úplně
jiným
obrázkem
než
známe
klasický
Přerov.
Opravdu
tato
část je
vytvořena
pro
rekreaci
obyvatel
Přerova
a
poskytuje
velké
možnosti
oddychu.
Řeka
Bečva
toto
kouzlo
jen
dokresluje.
Načerpáváme
sil pro
návrat
zpět.
Cesta
zpět je
o něco
rychlejší,
jelikož
nám
fouká
vítr do
zad.
Zpět to
vedeme
přes
Majetín
a Grygov.
Do
Olomouce
dojíždíme
okolo
druhé
hodiny
odpolední.
V nohách
máme
necelých
80 km.
Pochvala
patří
především
mé ženě,
která
tuto
vzdálenost
urazila
aniž by
měla
něco
natrénováno.
Musím
říci, že
při
studování
map jsem
přišel
na další
velmi
zajímavý
okruh,
který
bych
chtěl
zrealizovat.
takže se
máme na
co
těšit. Z
trasy
Olomouc
- Přerov
-
Olomouc
zdraví
Meki
Posledním
letošním
turnajem
ve
florbale
byl
turnaj v
nedalekém
Prostějově.
V neděli
dne 5.
5. 2013
se
konalo
20. kolo
zápasů
elévů na
hale SH
RG a ZŠ
Prostějov.
Naše
mladší
žákyně
se na
tento 9.
turnaj
vydaly v
kompletní
sestavě,
chyběla
jen
zraněná
Bára
Soušková,
které se
za námi
ale
přijela
podívat.
Turnaj
se lehce
zkrátil,
rozhodčí
3 zápasy
předčasně
ukončili
kontumačně,
protože
bylo
dosaženo
brankového
rozdílu
15
gólů.Dívky
všechny
zápasy
vyhrály
a tak se
skóre
31:3
získaly
1.
místo. I
přesto,
že se
tento
turnaj
nekonal
na
domácí
hale,
tak
rodiče
dokázali
vytvořit
domácí
publikum.
Letošní
úspěšná
sezóna
je
podložena
výrazným
zlepšením
všech
hráček,
pokroky
jsou
vidět na
každém
kroku na
čemž
mají
zásluhu
především
trenérky
D.
Sigmundová
a A.
Sklenářová.
Několik
foteček
z tohoto
turnaje
najdete
zde:
http://fbszakyne.rajce.idnes.cz/Mladsi_zakyne_05.05.2013_Prostejov
Florbalová
sezona
skončila
a v září
začne
nová,
uvidíme
jak se
nám
povede....
Sobotní
odpoledne,
skoro
letní
počasí,
lákalo
přímo do
přírody.
Po
obědě,
kdy
většina
národa
ulehá k
televizím
a k
odpolednímu
lenosšení
jsme
vyrazili
na
kolech
směrem
na sv.
Kopeček.
Přidala
se k nám
rodina
Šlížkova.
V letech
minulých
tento
termín
byl
kultovně
"zamluven"
závody
na
Helfštýne,
ale
nějak se
nám již
druhý
rok
nepodařilo
se
tohoto
kultovního
klání
zůčastnit.
Je to
způsobeno
tím, že
cyklistů
ubývá a
těch co
by mohli
resp.
byly
ochotni
se
zúčastnit
soutěžního
klání je
ještě
méně.
Ale zpět
k
výletu.
Na sv.
Kopeček
jsme
vyjeli
přes
Bystrovany
polní
cestou,
kdy ani
nepoznáte,
že
pomaličku
stoupáte
a hle
jste na
sv.
Kopečku.
První
zastávka
z ZOO na
zmrzlinu
a po
chvíli
pokračujeme
dále.
Jedeme
přes
pole pod
Pohořany
a
klesáme
do Vésky,
kde
odbočujeme
na hezký
singltrack.
Děti
mají
zážitek,
úzká
pěšinka
vpravo
lemovaná
pěkným
padákem
je
odměnou
za
stoupání.
Přijíždíme
na
Kartouzku,
kde se
setkáváme
s
trénujícím
Žožinem.
Rovinaté
Haná nás
dovádí
do
Hlušovic
na
zmrzku
č.2.
Přes
Černovirský
les již
za
pomalého
soumraku
dojíždíme
domů.
Výlet to
byl
hezký 40
km
najetých
je s
dětmi
dostatečným
kusancem.
Uvidíme,
kdy
zopakujeme
tuto
hezkou
vyjížďku.
V plánu
máme
nejen
Velkou
Bystřici
ale i
minigolf
v
Grygově.
Další
ročník
Mezického
čarodějnického
reje je
za námi.
Letošní
již 14.
ročník
se konal
opět
30.4.2013.
Počasí
sice
zprvu
vypadalo,
že
nebude
přát
tomuto
sletu,
ale
čarodějnice
zakouzlily
a
dešťové
mraky
odehnaly
dál.
Akce se
také
zúčastnily
naši
kamarádi:
holky
Mádrovic,
holky
Žožinovic
a
rodinka
Trúsikovic
s Jéňou.
Potkali
jsme zde
i Aničku
Ludvíkovic.
Do
poroty
jsme
nominovali
Marťu
Mádra a
jedna z
jeho "Čarodejnic"
dokonce
vyhrála
jednu z
kategorií.
My letos
nic :-(
:-).
Letošní
ročník
byl z
mého
hlediska
docela
dobrý.
pořadatelé
se snaží
tuto
kultovní
akci
neustále
zkvalitňovat
a
rozšiřovat,
a tak
již
člověk
nemusel
čekat
pivo,
stánků s
občerstvením
také
přibylo.
Nechyběl
velký
rošť s
makrelami,
stánek
se
zákusky.
Nové
bylo
vystoupení
kouzelníka,
který
svým
uměním
docela
okořenil,
tento
slet.
Diskutabilním
bylo
vystoupení
šermířů,
kdy na
můj vkus
to bylo
až
příliš
agresivní
:-).
Přeci to
je jen
především
akce pro
děti.
Nicméně
pokud
budou
ještě
naše dvě
čarodějnice
mít
zájem se
za rok
vypravit
tak se
určitě
zúčastníme.
Několik
fotografii
je zde:
fotografie
14.
ročník
Mezického
sletu
čarodějnic.
Ve
dnech
26. –
28.
dubna
2013 se
v Brně
konal
ISOLINE
Euro
Floorball
Tour
2013.
EFT je
turnajem
absolutní
špičky
ženského
světového
florbalu
a
přípravou
na
největší
florbalovou
akci
roku
v ČR
vůbec –
na
Mistrovství
světa
žen
2013. No
a
jelikož
naše
dítka
projevila
zájem a
na
sobotní
odpoledne
jsme
neměli
nic
naplánováno,
tak jsme
vyrazili
směr
Brno.
Nápad
mělo
více
kamarádů
a tak
jsme se
sešli v
hale
Vodova
hned od
prvního
utkání.
Švédsko
a Finsko
slibovaly
florbal
nejvyšší
kvality
a
upřímně
řečeno,
stačilo
sledovat
trénink
před
zápasem.
Obě
mužstva
ho mají
koncepčně
opravdu
propracovaný
a tak je
to i z
diváckého
hlediska
takové
malé "šou".
Zápas
byl
hodně
rychlý a
nepřemožitelné
Švédky
potvrdily
roli
favorita.
Ve
večerním
utkání,
kdy se
již hala
hodně
zaplnila
nastoupily
České
hráčky
proti
týmu
Švýcarska.
I když
jsme
několikrát
dotahovali
a jednou
dokonce
dotáhly,
tak jsme
přesto
prohráli
4:7. Na
turnaji
čtyř
nejlepších
týmů
jsem
tedy
skončili
až na
posledním
místě. K
vidění
byl
opravdu
florbal
na
mezinárodní
úrovni a
kvalita
se
potvrdila.
Zápasy
měli
náboj a
vše co k
nim
patří.
Takže
zase
někdy,
třeba v
Brně
:-).
Nedělní
odpoledne
jsme
strávili
turistickou
vycházkou.
Za
krásně
slunečného
a
teplého
počasí
jsme
autobusem
vyjeli
na naše
oblíbené
Pohořany.
Odtud
jsme se
po
červené
značce
vydali
směrem
na
Kopeček.
Přes
louky
lesy,
úvozy.
Po
cestách
jsme
potkali
nedočkavé
cyklisty,
kteří to
zkoušeli
v jarní
přírodě.
Nicméně
jsme
konstatovali,
že je v
lese
ještě
mokro až
bahnito
:-).
Ještě to
prostě
chvilku
chce
několik
dní
sluníčka.
Na
kopeček
jsme
dorazili
něco
málo
před
čtvrtou
hodinou.
Vrcholem
florbalové
sezony
je každý
rok
superfinále.
V jeden
den se
hraje,
jak
finále
ženské
extraligy,
tak mužské a
juniorské.
Je to
opravdu
den,
který
patří
florbalu.
A
jelikož
takováto
akce
vyžaduje
velké
prostory,
tak jsme
se s
rodinou
museli
vypravili
do O2
Arény.
Tento
slavnostní
den
připadl
na
sobotu.
Hned na
začátku
je nutné
říci, že
pokud
člověk
chce
dobré
sedadlo,
tak to
zrovna
není
levná
záležitost,
ale co
by
člověk
neudělal
proto
děti, že
:-) V O2
aréně
jsme
ještě
nikdy
nebyli,
a tak
jsme
všichni
byli
zvědavi
na to,
jak
takovýto megastánek
vlastně
vypadá.
Hned při
vstupu
Vás
prošacují
tak, že
Vám
zbudou
pouze
peníze,
mobil a
klíče.
Jakékoliv
vlastní
občerstvení,
včetně
nápojů
je
nepřípustné
a
nekompromisní
obsluha
Vám jej
odebere.
Z
hlediska
podnikání
je to
logické,
nicméně
vše je
potřebné
pro
nasycení
a
napojení
je
uvnitř
haly.
Vše
bohužel za
cca 50
Kč.
Kola,
voda
pivo,
hamburgery,
pizza,
no
prostě
vše :-).
Jestli
si
někdo myslí,
že
v takové
velké
hale
musí
čekat na
svoji
oblíbenou
picí
značku,
jak tomu
je třeba
u nás v plech-aréně,
tak ho
hned
vyvedu z
omylu.
Svůj
oblíbený
nápoj
obdržíte
skoro
okamžitě,
bez
front.
Gastronomický
systém
je
schopen
načepovat
10 000
piv
během
čtvrthodiny.
Po celém
obvodu
jsou
totiž
stánky s
občerstvením
a různé
jiné
obchody.
Co se
týče
superfinále
a
florbalu,
tak
zápasy
byly
super,
včetně
přestávkového
programu.
Původně
jsme si
mysleli,
že bude
více
stánků
zaměřeno
na
mládež,
ale
bohužel
tomu tak
nebylo.
Několik
hlavních
značek
ve svých
stánkách
nabízelo
hokejky
a jiné
florbalové
vybavení,
ale ceny
byly
poněkud
dražší.
Na
hlavní
zápas
mužského
finále
přišlo
přes
10000
fanoušků,
takže
super. I
když
jsme
domů
přijeli
okolo
půlnoci,
tak
příští
rok
zase. Z
O2 arény
zdraví
Mekiovi
Již
delší
dobu
jsme
přemýšleli
jak
ozvláštnit
naše
páteční
seance u
pěnivého
moku.
Hezké
počasí a
nějaké
případné
výlety
se
rozjíždějí
pomalu.
Ani
nevím
jak nás
napadlo,
že
bychom
mohli
jít na
bowling.
Nicméně
od
nápadu k
realizaci
neuběhl
ani
týden a
tak jsme
se tento
pátek
sešli ve
složení:
Mádroš,
Kony,
Kobyla,
Meki,
Španny,
Kraken
před
budovou
bývalé
jednoty
dnes
honosné
místo
Boland.
Srnda
zvaná
hra s
koulemi
trvala
hoďku i
přesto
mě ještě
dnes
bolí
ruka.
Musím
přiznat,
že na
bowlingu
jsem byl
poprvé v
životě,
resp.ho
hrál a
je to
úplně
něco
jiného
než
kuželky.
Taky
také tak,
vypadala
moje hra,
skončil jsem poslední,
ale to
mě vůbec
nevadí.
Myslím,
že jsme
si
všichni
řádně
užili a
někdy
příště
zase,
třeba s
drahými
polovičkami.
Z
Bowlandu
zdraví
Meki
Tak
se nám
pomaličku
, ale
jistě
blíží
konec
florbalové
sezony.
V neděli
starší
žákyně
FBS
Olomouc
hráli
svůj
poslední
turnaj v
této
sezóně.
Vlastně
to byly
čtyři
poslední
zápasy,
kdy se
holky
setkávají
v tomto
složení.
Příští
rok, již
některé
postoupí
do vyšší
kategorie.
Turnaj
pořádalo
domácí
FBS
Olomouc.
Jak jsem
psal již
výše ,
tak
holky
sehráli
čtyři
zápasy,
dva z
nich
těsně
prohráli,
dva z
nich
překvapivě
vyhráli
a
nakonec
skončili
na
výborném
druhém
místě.
Odměnou
jim
tentokráte
sice
nebyly
poháry,
ale
pocit,
která
jistě
každá
hráčka
má z
druhého
místa je
daleko
silnější,
než kus
plechu
:-).
Co se
týče
jednotlivých
hráček,
tak si
myslím,
že
všechny
podali
maximální
výkon na
který v
současné
době
mají,
některé
hráčky
(Marťa)
hodně
překvapily,
když je
trenérky
postavily
na
pozici,
na
kterou
nejsou
zvyklí a
tuto
roli
zvládli
více než
na
jedničku.
Organizace
turnaje
se také
povedla,
ale zde
bych do
budoucna
viděl
menší
rezervy
v
personální
oblasti.
Opravdu
nelze
turnaj
pořádat
s pěti
ochotnými
lidmi
(rodina
Pejzlova,
Reimerova
plus
Kuba
Minář).
Myslím
si, že
těch pět
toho
mělo za
celý den
dost a
nabídka
resp.
aktivita
ze
strany
rodičů
se
nedostavila.
Tohle je
potřeba
do
budoucna
změnit.
Je
potřeba
aby
vedoucí
družstva,
které
turnaj
pořádá
si tuto
"taškařici"
zorganizoval.
Čeká nás
poslední
turnaj
sezóny a
to
mladší
žákyně v
Prostějově.
Bude to
v
podstatě
také
několik
zápasů,
kde se
stmelený
kolektiv
uvidí
naposledy,
jelikož
některé
hráčky
postoupí
do
kategorie
vyšší a
příští
rok již
za
kategorii
mladší
nebudou
moci
startovat.
Takže
hezké
slunečné
dny a na
závěrečném
turnaji
v
Prostějově
ahoj.
V
sobotu
jsme se
zúčastnili
pěšího
výletu
na
Pstruží
líheň
Bělá
nedaleko
Domašova
nad
Bystřicí.
I když v
Olomouci
již
vládne
jarní
počasí,
v tomto
koutu
našeho
kraje je
ještě
dostatek
sněhu.
Ale
popořadě.
Na výlet
jsme
vyrazili
vlakem a
celkem
se nás
na
nástupišti
objevilo
48 osob.
Cesta do
zastávky
Jívová
proběhla
rychle a
bez
zpoždění,
jak to u
Českých
drah
někdy
bývá. Z
Jívové
jsme
pěšky,
cca 3 km
šli
směrem
na
Domašov
nad
Bystřicí,
kde u
posledního
tunelu
vlakové
dráhy
Olomouc-Krnov,
někomu
možná
spíše
řekne
něco
kamenný
most
jsme
dorazili
do
pstruží
líhně.
Zde jsme
se
dozvěděli
jak se
vlastně
taková
ryba
jako je
pstruh
potoční
rozmnožuje
a
vysazuje.
Děti
měli
také za
úkol
vyplnit
obdržený
kvíz,
který
obsahoval
znalostní
otázky,
jejichž
odpovědi
postupně
získávali
po
cestě.
Po
shlédnutí
a
výkladu
a
nezbytném
zakoupení
pstruhů,
jsme se
vydali
směrem
na
Domašov.
Zde již
cesta
nebyla
úplně
jednoduchá.
Pěší
turistiku
nám
poměrně
dosti
znepříjemňoval
sníh a
led. Z
Domašova
na
Bystřicí
jsme se
zpět
přesunuli
opět
vláčkem.
Výlet se
myslím
podařil,
sice
počasí
bylo
aprílové,
chvíli
sluníčko,
chvíli
děšťová
přeháňka,
ale
důležité
že jsme
udělali
něco pro
své
zdraví a
alespoň
chvilku
jsme se
hejbali.
Ve
čtvrtek
dne
11.4.2013
jsme se
zúčastnily
s
"naším"
baletním
souborem"
krajské
přehlídky
scénického
tance v
Ústí nad
Orlicí.
Mezi 32
dětskými
soubory
do 14
let z
celého
kraje
naše
holky
rozhodně
nezapadly.
Výsledky
sice
ještě
neznáme,
ale
vystoupení
"z
hnízda
frnk"
mělo
velký
úspěch o
čemž
svědčil
dlouhý
potlesk
ústo-orlického
publika.
Holky se
moc
snažily
a
choreografie
paní
učitelky
Dany
Škrábalové
byla
rozhodně
jedna z
nejlepších.
Takže
zanedlouho
uvidíme
zda se
nám
podaří
postoupit
do
celostátního
kola.
Hezký
pozdrav
z Ústí
nad
Orlicí.
Letošní
předposlední
florbalový
turnaj
nás
čekal v
nedělní
dopoledne.
Hrálo se
v
Olomouci
a naše
mladší
žákyně
postupně
nastoupily
proti.
dvěma
týmům
Mohelnice,
Lutína a
Uničova.
Tři
výhry a
jedna
remíze
nás
vynesli
na
překvapivé
první
místo
:-).
Musím
přiznat,
že
tradičně
vypjaté
utkání s
Uničovem
nezklamalo.
Nejen,
že se
bylo na
co
dívat,
ale
atmosféra
připomínala
play off.
Jen když
dal
Uničov
branku,
tak jsem
si spíše
připadal
jako na
turnaji
v
Uničově.
Našich
fanoušku
tu bylo
poskrovnu,
ale
slyšet
byli
také.
Remíza
zápasu
slušela,
i když
jsme
mohli i
prohrát,
ale také
vyhrát.
Zápas se
resp.
vývoj
utkání
byl jako
na
houpačce,
chvíli
jsme
tlačili
my
chvíli
Uničov.
Prostě
napínavý
zápas,
který se
musel
líbit.
Je
potřeba
poděkovat
všem
hráčkám
za
nasazení
a kázeň.
Poslední
zápasový
den bude
5.5.2013,
ale před
tím
ještě
tuto
neděli
hrajeme
od 12:00
další
turnaj,
tentokráte
starší
žákyně,
takže
pokud
budete
mít čas,
tak se
můžete
přijít
podívat.
Florbalu
zdar.
Několik
fotek je
na:
http://fbszakyne.rajce.net/Mladsi_zakyne_07.04.2013_Olomouc
Letošní
velikonoce
jsem
netradičně
strávili
na
Ludvíkově.
Od pátku
do
pondělí
jsme v
Jeseníkách
strávili
nezapomenutelné
chvíle.
I když
původně
nás mělo
do
Ludvíkova
odjíždět
o
několik
rodin
více něž
byla
sobotní
skutečnost,
i přesto
jsme si
tyto
svátky
jara
užili
dosytosti.
No
svátky
jara,
sobotní
odjezd
by tomu
nasvědčoval,
ale
nedělní
a
pondělní
počasí
spíše
připomínalo
kruté
zimní
měsíce.
V sobotu
to
vypadalo,a
ve
skutečnosti
také
bylo na
opalovací
krém,
sluneční
brýle a
posezení
pod
slunečníkem.
Sjezdovka
byla
řádně
upravená
a sníh
byl
ještě
docela
tvrdý. A
tak když
jsme se
v neděli
ráno
probudili
a
nemohli
nalézt
zasněžená
auta,
tak to
tu něco
nehrálo.
Nedělní
lyžování
bylo
spíše
zkouškou
odvahy a
odolnosti
vůči
povětrnostním
vlivům.
Neustále
sněžení,
kdy
sněhové
vločky
spolu s
větrem
působili
spíše
jako
bodlinky
štípající
do
tváře,
neupravená
sjezdovka
s 20 cm
nového
sněhu se
rázem
proměnila
v pěkné
oraniště.
Ještě že
existuje
odpočinková
zóna u
Grizliho
:-).
Odpoledne
děti
ozdobily
napečené
perníčky
a
obarvily
vajíčka.
Původně
jsme
velikonoční
pondělí
chtěli
udělat v
neděli
odpoledne
resp. k
večeru
nicméně
nedostatek
sil nám
to
neumožnil
a tak
pravá
velikonoční
nadílka
propukla
tak jak
má v
pondělní
ráno.
Kolem
poledne
jsme
odjížděli
přes
Karlovu
Studánku
směr
Olomouc.
Ve
Studánce
jsme
udělali
klasické
výletní
kolečko
ala
suvenýry.
Takže to
byl
letošní
velikonoční
Ludvíkov.
Pohoda,
pohoda,
pohoda
až na to
počasí.
No
uvidíme
v létě,
kdy máme
v plánu
RZ
Jitřenka
poctít
svoji
návštěvou
ještě
jednou a
rovnou
týdenní.
Takže
Ludvíkov
zatím
AHOJ.
Několik
fotek je
na:
http://martinmeki.rajce.net/2013_04_01_velikonoce
Týden
před
velikonocemi
jsme
společně
s
rodinou
Šlížkovou
vyrazili
směr
Červená
hora. A
proč
zrovna
tímto
směrem..
Na 23.
března
2013
totiž
připadl
den
otevřených
dveří
stanic
Českého
hydrometeorologického
ústavu a
na
Červené
hoře
zrovna
takováto
jedna
je.
Počasí
mělo být
poměrně
slunečné
nicméně
teplota
ráno na
teploměru
za oknem
nevěstila
žádné
jaro.
Minus 9
stupňů
pod
nulou je
docela
dost. I
přes
tuto
informaci
jsme
neváhali
a
vyrazili.Po
Šternberk
panovalo
za oknem
krásné
jarní
počasí,
nicméně
po
výjezd
směrem
na
Moravský
Beroun
nám vítr
dával
najevo,
že to
bude
dnes
mrazivá
procházka.
Vítr,
závěje
resp.
navátý
sníh na
vozovkách,
pláne
zasněžené
jak v
pohádce
o
Popelce,
no
prostě
zde
ještě
zima
neřekla
sbohem
ani
náhodou.
Auta
jsme
zaparkovali
v obci
Guntramovice
na
místním
odstavném
parkovišti
a po
modré
značce
se jali
vystoupat
na
vrchol
749m
vysoké
hory,
kde
stojí
meterologická
stanice
z roku
1952.
Cesta
vedla
moc
hezkým
údolím a
po větru
zde
nebylo
ani
památky.
Za půl
hodinky
jsme
byli na
vrcholku,
zde již
řádně
foukalo
a
teplota
se
pohybovala
okolo
šesti
stupňů
pod
bodem
mrazu a
ani
ostré
sluníčko
s tím
nic moc
nenadělalo.
Při
exkurzi
jsme si
vyslechli
jak
se"měří"
počasí a
také
jsme
zjistili,
že doba,
kdy
meterolog
musel
měřit a
odečítá
vše
ručně,
je
pomalu
ale
jistě v
nenávratu.
Automatizace
hýbe
světem a
i tímto
vědním
oborem.
Cesta
zpět z
tohoto
kultovního
místa
spíše
připadala
cestu
přes
severní
pól.
Sotva
jsme
totiž
opustili
útroby
lesa a
vyšli na
pole,
přes
které
jsme se
měli
dostat
zpět k
autům,
započal
opět
ostrý
severní
vítr,
který i
přes
ostré
sluníko,
pocitově
způsoboval,
že
teplota
minus
šest
stupňů
byla
mnohem
nižší.
Po
polích s
valila
sněhová
mračna a
lehčí
děti
měli
problém
s chůzí.
No
prostě
zpestření
a
zážitek
na delší
dobu:-).
Málo kdo
pomatuje,
aby na
konci
března
byla
takováto
zima.
Minulý
rok v
tuto
dobu
bylo
okolo 15
stupňů.
Myslím,
že se
výlet
podařil
a že v
budoucnu
zase
nějaký
podnikneme.
Jsou
chvíle,
které by
člověk
neměl ve
svém
životě
minout.
Od doby,
kdy
odvrátil
svoji
tvář od
nebeské
oblohy,
která
byla pro
něj
nejenom
kalendářem,
se hodně
změnilo.
Změnil
se i
pohled
člověka
na dění
na obloze,
kterou
jsme si
podstatně
přisvítili,
a tak na
ní moc
hvězd nevidíme.
A i když,
přesvícená
obloha,
poskytne
úchvatné
divadlo
v podobě
poměrně
jasné
komety,
tak jen
malá
část
obyvatel
zeměkoule,
vyjde ze
svých
domovů,
od svých
televizorů,
internetu, facebooku
a co já
vím
ještě
čeho a
shlédne
užasnou
nebeskou
mechaniku.
"Kometa
PanSTARRS
se za
únor
2013
stala
doslova
hitem
jižní
oblohy.
V
posledních
dnech
před
průchodem
přísluním
pak byla
krásně
pozorovatelná
i za
soumraku
z
jižních
končin,
její
jasný
ohon
dával
tušit
blížící
se
představení
na
severní
obloze.
Její
maximální
jasnost
dosáhla
přibližně
1.
magnitudy
a
přibližně
od 12.
března
je
objektem
severního
nebe." (www.astro.cz).
Proto
ani my
jsme
nemohli
chybět
při
tomto
představení
a ve
středu
po
západu
Slunce
jsme
vyrazili
směrem k
olomouckému
letišti,
odkud je
vidět
západní
obzor.
Bylo
poměrně
mrazivo
a nad
obzorem
byl
dosti
zákal,
přesto
se nám
vlasatici
podařilo
nalézt,
i když z
počátku
to
muselo
být díky
loveckému
triedru.
Opravdu
hezké
vesmírné
představení,
kdy nad
západním
obzorem
bylo
vidět
postupně
tmavnoucí
modř
večerní
oblohy a
mezi
nejasnějšími
hvězdami,
těsně
nad
obzorem
byla
krasavice
PanSTARRS.
Při
pohledu
na
oblohu
člověka
až
mrazilo
:-).
Kometa
bude
vidět až
do konce
března a
tak
neváhejte
a pokud
bude
večer
jasno,
tak
určitě
vyrazte
se
kouknout.
V neděli 17.3.2013 dopoledne starší žákyně FBS Olomouc zavítaly na horkou půdu šumperské haly místního florbalového týmu. Konalo se zde již šesté kolo ligy starších žákyň.
Termín nebyl opět zvolen vhodně s ohledem na jarní prázdniny, které měla polovina týmů turnaje, včetně našeho dívčího týmu Olomouce. Nicméně podmínky byly pro všechny stejné. Složení našeho hráčského kádru, který se podařilo mobilizovat, dávalo tušit, že na turnaji budeme opět nejmladším týmem. Tušení se potvrdilo, všechny týmy byly tak o hlavu až hlavu a půl větší co se tělesné výšky týče, skoro všechny týmy soupeřů využily služeb hráček ročníků 1998 a 1999 a místy to vypadalo pro nás dosti krutě. Turnaj se odehrál v hale ZŠ na ulici 8. května, kterou naše hráčky již důvěrně znají. Žákyně se postupně poměřily s těmito týmy: FBS Asper Šumperk, FBK Jeseník, FBC ČPP Remedium Ostrava a FBC Vikings E. Zátopka Kopřivnice. Dosti bylo omáčky a nyní k jednotlivým zápasům.
Úvodní zápas turnaje obstaraly naše hráčky proti budoucímu (v tu dobu to nikdo netušil) vítězi turnaje. Ospalý začátek soupeř potrestal rychlým gólem a naše děvčata se nemohla nějak chytit. Tempo nebylo upřímně nic moc a několikrát nás podržela brankářka. První polovinu jsme prohráli 0:1. Několika minutová přestávka nám pomohla ani ne tak načerpat síly jako spíše zvolit taktiku, jak o hlavu většího soupeře udolat a skóre přesunout v náš prospěch. Začátek druhé půle byl o dost lepší, ale při našem náporu jsme obdrželi druhou branku. Holky však nesložili zbraně a důslednou hrou postupně zatlačovaly soupeře na jeho polovinu. Kontaktní gól jsme dali v půlce osmiminutové hrací doby. Náš závěrečný tlak, kdy jsme si vzali „timeout“, přinesl ovoce. Holky se vzchopily a ze svého florbalového umu vyčarovaly remízový gól, který měl proti opravdu silnému soupeři velkou cenu.
Mohlo by se zdát, že zápas číslo dvě by mohl být jednoduší. FBK Jeseník jsme letos zatím vždy porazili, o to více zrádnější je vždy situace, která nutí k podcenění soupeře. V tomto utkání měl FBK Jeseník v první půli ještě dostatek sil a poločas skončil remízou 2:2. V druhé půli však holky zabraly a pomalu a jistě soupeře přehrávaly. Soupeř postupně otevřel hru a naše útočné hroty se postupně prezentovaly hezkými góly. Zápas skončil 6:2 v náš prospěch a nálada v týmu se konečně dostala do pohody.
Utkání proti soupeřům z Ostravy či Vítkovic bývají vždy hodně vyhecované a zejména prestižní. Nastupující soupeř z Ostravy budil obrovský respekt svoji „mohutností“. Při nástupu prvních čtyřek by člověk řekl, že to bude zápas Davida s Goliášem, ale opravdu odpovědnou, z obrany vedenou hrou jsme první půlku vydřeli na stav 1:1. Začátkem druhé půle na nás soupeř vletěl takovou silou, že jsme jen hasili požáry před naší brankou. Hradba naši obránců včele s brankářem, ale odolávala nestálému náporu a dokonce se nám podařilo ujmout vedení z brejkové situace. Bohužel neopatrné střídaní (vinu beru na sebe) umožnilo Ostravě vstřelit vyrovnávající gól a rozpoutat závěrečné peklo, kdy se hra přelévala ze strany na stranu. Utkání by slušela remíza, ale bohužel cca půl minuty před závěrem naší obranou proklouzla hráčka Ostravy a se štěstím, které ale ke hře patří, vsítila vítězný gól. Celkem tedy 2:3 pro Ostravu. Velké zklamání po utkání holky zahnaly v šatně a nezbývalo se než se připravit na poslední utkání s Kopřivnicí, která byla snad ještě horším soupeřem než Ostrava.
Proti Kopřivnici, která potřebovala nutně vyhrát, jsme začali nebojácně. Děvčata již jela na 150% a proti fyzicky vyspělejšímu soupeři však v ničem nezaostávala, ba naopak, důsledná obrana a naše ostré hroty popichovaly soupeřek obezřetnosti. To jsme také využily vedoucím gólem, ale soupeř hned srovnal. Poločas skončil tedy 1:1. Posledních osm minut se bylo na co dívat a myslím si, že diváci museli být spokojeni. Ihned po přestávce jsme sice obdrželi gól, ale po následném tlaku, kdy jsme chvilkami soupeře přišpendlili k jeho brankovišti, jsme srovnali. Bohužel soupeř nám opět vstřelil branku a hodlal se zabetonovat na své polovině a výsledek udržet. Děvčata se však vypjala k heroickému výkonu a opravdu týmovou spoluprací dotlačila kulatý, děrovaný míček za brankovou čáru soupeřovi svatyně. Poslední asi ¾ minuta, kdy soupeř hrál bez brankáře, byla nekonečná. Díky naší brankářce a trochu štěstí jsme udrželi nerozhodný výsledek, který nás celkově pasoval na třetí místo turnaje. Když si ale porovnám, s jakým věkovým průměrem kádru jsme se postavili soupeřkám, tak všechna čest a třetí místo má pro nás cenu zlata.
Na tomto místě bych chtěl pochválit všechny naše hráčky za to, s jakou odpovědností a srdíčkem nastoupily proti daleko silnějším soupeřům a nezalekly se jich. Chtěl bych vyzvednout týmového ducha, který si myslím, že dnes v našem týmu hrál tu nejdůležitější roli. Fakt, že se děvčata dovedou vyhecovat a v nesnadných chvílích si navzájem pomoci a táhnout za jeden provaz, nás opravdu vyzdvihl až na bronzovou příčku, i když to na počátku turnaje málokdo čekal. O to více si opravdu cením nasazení, s jakým k jednotlivým utkáním hračky přistupovaly. Nebudu zde vyzdvihovat jednotlivé děvčata, samy nejlépe ví co se jim podařilo a na čem je potřeba ještě zapracovat, ale jak jsem již napsal výše, týmový duch zvítězil. Ještě jednou moc díky, holky. Fotečky z tohoto turnaje najdete na:
http://martinmeki.rajce.idnes.cz/2013_03_16_florbal_Sumperk/
Složení týmu: Pejzlová Martina, Pantělejevová Jolana, Mynářová Vendula, Wendrynová Ivana, Machalová Monika, Karásková Kristýna, Kocourková Eliška, Cholinská Lucie
|
Elévkyně
FBS
Olomouc
drží
neporazitelnost
již
několik
turnajů....
Poněkud
netradičně
se
v neděli
odpoledne
10.
března
2013
elévky
FBS
Olomouc
zúčastnily
dalšího
turnaje,
ve
kterém
se naše
děvčata
poměřila
s florbalovými
týmy
chlapeckých
přípravek.
Termín
nebyl
zvolen
moc
šťastně,
jelikož
Olomouckému
okresu
začaly
prázdniny,
a tak se
většina
týmu
potýkala
s nedostatkem
hráčů,
ale i
doznívající
chřipkovou
epidemií.
Jak
ukázal
průběh
turnaje,
tak i s
takovými
problémy
se umíme
poprat.
Slabší
začátek,
se
kterým
se
obvykle
děvčata
potýkají,
se
tentokrát
nedostavil
a
spřátelený
tým FBS
Olomouc
Rangers
jsme
porazili
poměrně
hladce
9:0.
Děvčata
si
v tomto
utkání
zvykala
na nově
sestavené
útočné
dvojce a
systém
střídání.
Dalším
soupeřem
byl
odvěký
rival
FBS
Olomouc
a to tým
Uničova.
Ve
starších
kategoriích
děvčat
s tímto
týmem
máme
většinou
problémy
a i
začátek
tohoto
utkání
byl
hodně
nervózní.
Uničov
se do
nás
obul,
ale
děvčata
zvýšeným
úsilím,
především
pak díky
naší
neprostupné
obraně,
velkému
tlaku
odolala
v první
polovině
si
udělala
radost
dostatečným
počtem
vstřelených
gólů.
V polovině
druhé se
Uničov
nevzdával
a velmi
nátlakovou
hrou,
kdy za
Uničov
v podstatě
hráli
tři,
neustále
stejní
hráči,
otevřel
hru a
naše
děvčata
ještě
zvýšila
brankový
příděl.
Celkově
jsme
tedy
Uničov
porazili
12:3 a
holky
měly z
vítězství
oprávněnou
radost.
Třetí
utkání
proti
FBŠ
Teiwaz
jsme
doslova
prospali
a i když
náš tým
občas
zapnul
na druhý
převodový
stupeň,
tak
tribuny
zívaly
nudou.
Ne, že
by se
nám
nedařily
střely
či
přihrávky,
holky se
moc
snažily
a hra
měla i
hodně
kombinační
charakter,
nicméně
chybělo
tomu
trošku
srdíčka
a toho
elektrizujícího
náboje.
Přesto
jsme
v pohodě
uhráli
výsledek
6:1.
V posledním
utkání
jsme
nastoupili
proti
domácímu
SK K2
Sportcentrum
Prostějov
a bylo
znát, že
to bude
derby
jako
hrom.
Atraktivitu
utkání
dodal
fakt, že
na
palubovce
se
potkaly
dva
ještě
neporažené
týmy.
Děvčata
s odhodláním,
že je to
dnešní
poslední
zápas,
dala do
hry
všechno.
Přesto
bleskurychlý
začátek
týmu
Prostějova
nás
postavil
před
dosud
v tomto
turnaji
nepoznanou
skutečnost.
Hned na
začátku
jsme
prohrávali
0:2, ale
nic
nebylo
ztraceno.
Holky se
ještě
více
semkly,
zpřesněnou
hrou a
střelbou
jako u
Verdunu,
tým
Prostějova,
prostě a
jednoduše
přestřílely.
Výsledek
po první
polovině
byl více
než
uspokojivý.
Šest
branek
v síti
soupeře
je
výsledkem
naší
útočné
snahy a
na
holkách
bylo
znát, že
si hru
užívají
a že
jsou
zápasem
úplně
pohlceny.
Bylo
jasné,
že
domácí
Prostějov
se bude
snažit
tento
pro ně
nepříznivý
výsledek
zkorigovat.
Druhá
polovina
spíše
připomínala
urputný
boj o
každý
kousek
hřiště a
naše
děvčata
se rvala
jako
lvice a
proti
silově
vybaveným
klukům
z Prostějova,
které
hlasivkami
tlačilo
domácí
publikum,
nasadila
kombinační
hru,
kterou
soupeři
vzala
páru z
hrnce.
Holkám
patří
jednoznačně
uznání
za
disciplínu,
se
kterou
tuto
náročnou,
vyhecovanou
část
utkání
zvládla.
Pravé
peklo
nastalo
v závěru,
kdy se
soupeř
vybičoval
k velkému
tlaku,
ale naše
děvčata
již
žádné
drama
nepřipustila
a
zaslouženě
vyhráli
7:4.
Výhra
nad
domácím
Prostějovem
nás
pasovala
na
vítěze
turnaje.
I
přesto,
že nám
chyběly,
některé
klíčové
hráčky,
náš tým
dokázal
v oslabené
sestavě
uhrát
všechna
utkání
na velmi
dobré
úrovni.
Všechny
hráčky,
včetně
nových,
dostaly
stejný
prostor
pro hru
a
ukázaly,
že
střídání
na
různých
postech,
včetně
brankáře
jim
nečiní
problém
a pokud
nějaký
problém
vznikne,
tak ho
jako tým
společně
vyřeší!
Dokázaly,
že
v týmu
nemáme
slabých
hráček,
a že
pokud na
nich
leží
tíha
odpovědnosti,
tak
tento
tlak
ustojí
a
přetaví
ve svůj
prospěch.
Chtěl
bych
všem
děvčatům
poděkovat
za
disciplínu,
s jakou
ke všem
utkáním
přistoupila,
za
jejich
nasazení
při
jednotlivých
utkáních,
kdy
jednotlivé
hráčky
opravdu
plnily
srozumitelné
pokyny,
které
jim byly
sdělovány.
To, že
je tým
opravdu
sehraný
dokázala
i
skutečnost,
že
zapojení
nových
hráček
nijakým
způsobem
neovlivnilo
naši
hru.
Naopak
hráčky
si
vyzkoušely
různé
alternativy
sestavy
přímo na
ostro.
Myslím
si, že
týmu
také
pomohla
pravidelnost
zápasů,
co se
týče
frekvence,
kdy se
nám
poprvé
v sezóně
poštěstilo
hrát ob
jedno
utkání a
nemít
tak dvou
zápasovou
prodlevu,
která
obvykle
týmu moc
neprospívá.
Chtěl
bych
poděkovat
i
rodičům,
kteří
svým
povzbuzováním
a
především
pochopením
filozofie
FBS
Olomouc
v těchto
kategoriích,
která je
založena
spíše na
tom si
hru užít
a
pobavit
se, než
na
výkonnostně
založeném
pojetí,
že tímto
pomohli
vytvořit
perfektní
atmosféru
v týmu.
Výsledky:
FBS
Olomouc
Elévkyně
- FBS
Olomouc
Rangers
9:0
FBS
Olomouc
Elévkyně
- FBS ZŠ
Uničov
12:3
FBS
Olomouc
Elévkyně
- FBŠ
Tewaiz
6:1
FBS
Olomouc
Elévkyně
- SK K2
Sportcentrum
Prostějov
7:4
FBS
Olomouc
Elevkýně
hráli
v tomto
složení:
Pejzlová
Pavla,
Vymětalová
Kamila,
Frommerová
Alžběta,
Soušková
Barbora,
Dvořáková
Tereza,
Folková
Klára,
Šebková
Ema,
Marko
Anna,
Frommerová
Jolana.
Týden
uplynul
jak voda
a zase
tu je
sobota a
s ní
turnaj
ve
florbale
tentokráte
v
nedalekém
Uničově.
Jedná se
o turnaj
mladších
žákyň.
Hrajeme
hned
druhý
zápas a
to hned
proti
domácímu
Uničovu,
kterému
máme co
oplácet
z
minula.
Zápas
rozehráváme
poměrně
dobře a
ujímáme
se
vedení.
Vyhecovaná
atmosfére
nás žene
kupředu.
Uničov
srovnává
a začíná
drama.
Naše
holky se
ale
poměrně
tvrdého
soupeře
nezalekly
a dávají
o dva
goly
více a
hra se
trošku
uklidňuje.
nakonec
vyhráváme
5:2.
Nejtěžšího
soupeře
máme za
sebou.
Nakonec
porážíme
i výběry
Prostějova
a FBS
Olomouc
Rangers.
Tým
Mohelnice
nepřijel,
pravděpodobně
ho
sklátila
viróza a
tak se
zápasy
hrají 2x
deset
minut a
hned za
sebou
bez
větší
přestávky.
Holky
musím
pochválit
za
předvedenou
hru,
především
pak
obrana
zahrála
dobře a
také
naše
brankářka
Venďa
Mynářová
nás moc
podržela.
Utočníci
se
činili a
v
dalších
zápasech
nastříleli
dostatek
branek,
aby si
mohl
každý
"zařvat"
vytoužené
góól.
Celkově
hra
našeho
dívčího
mužstva
působila
moc
hezky,
holky se
již
naučily
plnit
několik
taktických
pokynu,
ale
samozřejmě
je co
zlepšovat
:-).
Turnaj
jsme
vyhráli
beze
ztráty
kytičky
a po
zásluze
naše
hráčky
zvedly
nad
hlavou
velký
pohár
určený
vítězi
turnaje.
Několik
snímku
je zde:
http://fbszakyne.rajce.net/Mladsi_zakyne_02.03_2013_Unicov
V neděli
odpoledne
proběhl
florbalový
turnaj,
tentokráte
za
účasti
naší
party.Za
tínto
účelem
jsme si
pronajali
halu na
Roosweltce
od 15 do
18 hodin
a za
soupeře
nám byli
mužstva
Dopraváků
a FC
Holice.
Hned
první
zápas
jsme
sice
vyhráli
, ale
abychom
neusnuli
na
vavřínech
tak s
Dopraváky
jsme
prohráli.
Nicméně
hned v
dalším
kole
jsme jim
to řádně
vrátili
a na
závěr
jsme jim
dali co
proto.
Turnaj
se
myslím
hodně
povedl a
musel se
líbit i
příchozím
divákům
z řad
našich
manželek
a přátel
piva
:-). To,
že jsme
vyhráli,
překvapilo
i nás
samotné
a myslím
si, že
další
den
hodně
kamarádu
moc
nemohlo
chodit,
což se
potvrdilo
účastí
na
pondělním
florbale.
Další
turnaj
bychom
uskutečnili
někdy v
půlce
dubna a
tak
uvidíme
jak
skončíme.
Nejenom
sportem
je
člověk
živ, a
tak jsme
se
rozhodli,
že v
době
plesové
bychom
navštívili
také
nějaký...
Rozhodnutí
padlo na
rybářský
ples
konaný u
Pelikána.
O účasti
na plese
nás
přesvědčil
vlastně
Splávek,
který se
ale díky
zákeřné
chřipce
vlastního
dění
neúčastnil
a vyslal
pouze
svoji
manželku.
Já,
zarytý
nerybář
:-),
jsem se
tedy
ocitl v
dění
čistě
rybářském.
Diskuse
v pekle,
zda ryba
byla
taková
nebo
takováhle
byly na
každém
kroku:-).
Z
počátku
volný
začátek
vyvrcholil
kolem
půnoci
losováním
oblíbené
tomboly.
Nemuselo
se zde
shasínat,
a
kupodivu
bylo
toliko
cen, že
skoro
každý
vyhrával.
U našeho
stolu
vyhráli
úplně
všichni.
Náčelní
kapra,
Mojmír
krmení
pro ryby
a
rybářské
potřeby
no a my
jsme
vyhráli
kubík
dřeva
:-). Co
s
takovým
kubíkem
dřeva
dělat ?
Takže
jsme ho
směnily
za
rybářské
potřeby
od
Mojmíra
a ty pak
věnovali
dědovi,
který je
určitě
užije
:-).
Nakonec
se ples
vydařil
a nebyla
tam
taková
nuda
jaká se
zdála na
počátku.
A
do
třetice
opět
florbalový
turnaj,
tentokráte
kategorie
Elévky,
pořádaný
FBS
Olomouc
v
Olomouci.
Pořadatelství
turnaje
tentokráte
spadlo
do klína
družstvu
elévek z
Olomouce.
S
nachystáním
mantinelů
a
přípravy
hrací
plochy
ochotně
pomohli
rodiče
hráček a
tak již
v 8:30
bylo vše
připravené
dle
platných
hracích
předpisů.
Elévky
odehrály
4 zápasy
a opět
všechny
vyhráli.
Bylo na
nich
vidět,
že při
hře
nejen že
přemýšlí
hlavou,
na
rozdíl
od
kategorie
kluků,
kteří to
mydlili
hlava
nehlava,
tak si
naše
hráčky
opravdu
zápasy
vychutnávali
a dávali
si
dokonce
přednost,
kdo
děrovaný
míček
dostrká
do
branky.
V
mužstvu
se
objevili
i dvě
nové
hráčky,
které
okamžitě
zapadly
do
herního
systému,
tak
dokonale,
že
neinformovanému,
nezávislému
pozorovateli
nebylo
nic
podezřelé.
Naše
elévky
tedy
vyhráli
první
místo a
právem
si
zasloužili
velký
pohár.
Je nutné
podotknout,
že
poháry
byly
odměněny
i
ostatní
družstva
včetně
několika
balení
sladkostí.
K
dalšímu
turnaji,
tentokráte
na
horkou
půdu
domácího
Uničova,
zajíždíme
v sobotu
2. 3.
2013. No
a málem
bych
zapoměl
jistě si
na
přiloženém
obrázku
všimnete,
že holky
mají na
sobě
nobé,
velmi
hezké
dresy,
tak ať
jsou jen
výherní
:-)
Dalším
florbalovým
turnajem
v řadě
byl
turnaj
mladších
žákyň v
nedalekých
Hranicích.
Žákyně
oslabeny
o
několik
hráček,
které
schvátila
chřipková
epidemie
tentokrát
podaly
velice
slušný
výkon a
mimo
jeden
zápas,
který
prohráli
s
favoritem
soutěže
Lipníkem,
který
jde ale
pro
vítězství
přes
"mrtvoly".
Čím dál
tím více
se na
našich
hráčkách
projevuje
sehranost
a na
některé
momentky
se při
zápasech
dokonce
již dalo
docela
dívat.
Naše
dívenky
skončili
nakonec
na
druhém
místě.
Co mě
však v
Hranicích
zaujalo,
tak to
bylo
chování
družstva
Lipníku.
To, že
jsou v
soutěží
první,
díky své
dravosti
a jisté
herní
zručnosti
jim
nikdo
nebere,
ale co
se týče
chování,
tak si
myslím,
že by
takovéto
družstvo
mělo být
minimálně
poučeno
ČFu o
chování
nebo
spíše
jak se
nechovat.
Osobně
jsme byl
svědkem,
když
hráč,
který je
také
obrazem
trenéra,
hrubě
fauloval
dívku ze
Šumperka,
která se
po "direktu"
těžce
zvedala
z
palubovky
a trenér
faulujícího
družstva
se
hráčce
pomalu
ještě
vysmál.
Rozhodčí
také
nekonal.
Když se
asi za
pět
minut
opět
střetli
zmíněný
hráči a
bohužel
dívenka
ze
Šumperka
opravdu
nechtěně
došvihem
hokejky
bouchla
hráče
Lipníka
(jiného
než v
předchozím
případě)
a šla se
omluvit
na
střídačku
Lipníka
za
způsobenou
ujmu,
tak byla
skoro
vyhozena
trenerem
. Toto
chování
družstva
Lipníka
si
myslím
přesáhlo
únosnou
mez a
mělo by
se proti
těmto
nešvarům
bojovat.
Uvidíme
příští
zápas...,
který se
koná již
tento
týden v
sobotu.
Tak mi
to nedá
a musím
napsat
několiko
řádek o
rychle
se
blížící
události,
která by
mohla
čistě
teoreticky
mít
následky
pro nás
všechny,
ale
zcela
jistě
nebude.
Jedná se
o
"průlet"
blízko-zemní
planetky
pod nic
moc
neříkajícím
názvem
"DA14",
který
proběhne
pro naše
časové
pásmo ve
večerních
hodinách
15.
února
2013.Planetka
se k
naší
Zemi
přiblíží
na
"pouhých"
28 tis.
km. Jen
pro
obrazotvornost
geostacionární
družice
jsou
umístěny
ve výšce
cca 36
tis. km,
Měsíc je
vzdálen
384 tis.
km,
takže
docela
nás
lízne
:-).
Naštěstí
dle
výpočtů
renomovaných
astronomů
nás
zcela
jistě
mine.
Planetku
bychom
měli
potkat
opět za
sedm let
a i
tehdy by
nás měla
minout.
Uf...,
Je nutné
také
důrazně
podotknou,
že pro
obyvatele
na Zemi
takto
blízký
průlet
planetky
nebude
mít vliv
na
jejich
každodenní
starosti.
Nenastane
žádný
přiliv,
žádný
vliv na
počasí
apod.
nesmysli
co plodí
důvěryhodné
zdroje
bulvárních
novin.
Pokud
budete
planetku
vidět,
vlastníma
očima to
ani při
tak
blízké
vzdálenosti
nepůjde:-),
vyzbrojte
se
triedrem
a ten
zamiřte
(při
jasné
obloze)
na
východní
obzor
cca 5
st.
vysoko v
čase
20:48.
Planetka
bude
poměrně
rychle
stoupat
ze
souhvězdí
Panny do
souhvězdí
Vlas
Bereniky
a do
Honících
Psů.
Více
vidíte
na
přiloženém
obrázku
jehož
zdrojem
je Karel
Halíř z
hvězdárny
v
Rokycanech.
Jak
jsem již
avizoval
v
předchozím
článku,
tak jsme
z
Ludvíkova
odjížděli
o den
dříve,
abychom
se mohli
zúčastnit
dalšího
turnaje
ve
florbale
elévek.
Domácí
prostředí
na hale
Rooseweltova
nám
umožnilo
si v
neděli
trošičku
déle
pospat,
ale již
potom
nás hned
čekal
celodenní
maraton
zápasů.
Turnaje
se
zúčastnily
družstva
Prostějova,
2x FBS
Olomouc,
Uničova
a naše
elévky.
Družstvo
Uničova
bylo
schváceno
chřipkovou
epidemií
a tak
přijelo
v
nejmenším
možném
počtu,
tedy 4
hráčích.Po
domluvě
zapůjčili
chlapecká
družstva
FBS
Olomouc
několik
hráčů,
tak aby
se
uničovští
neuhonili
ke smrti
:-).
Naše
hráčky
všechny
zápasy
vyhráli
a
konečně
utkání
vypadala
herně
docela
dobře a
dalo se
na ně
koukat.
Všechny
hráčky
odvedly
koncentrovaný
výkon a
blahopřejeme
jim k
výtečnému
skóre:
54:12.
Musím
dokonce
pochválit
rodiče,
kteří se
nepletli
trenérkám
do
koučování
mužstva
a svými
hlasivkami
podpořili
tým
elévek.Nezbývá
se než
připravit
na další
turnaj,
který se
bude
konat
počátkem
února.
Letošní
zimní
radovánky
pokračovali
pobytem
na
Ludvíkově.
Termín
nm sice
vycházel
do
druhého
kola
prezidetských
voleb, a
tak
celospolečenské
téma
nebylo
nic
jiného,
zda se
na hrad
dostane
knížepán
či jen
zeman.
Ale
popořadě.
Páteční
lyžování
bylo
doprovázeno
hustým
sněžením
a bez
brýlí se
skoro
nedalo
lyžovat.
Svah byl
místy
dosti
vydřený
až na
ledovici,
ale
jinak
několikrát
jsme
svah
sjelia
nebylo
to vůbec
špatné.
Ještě
než jsme
se
ubytovali,
tak jsme
hodili
volební
lístky v
místním
obecním
úřadě do
urny, a
tak na
několik
let
určili
osud
naší
země
:-). Po
vykonání
"volebního
aktu"
jsme se
hrnuli
na
ubytování,
které
bylo jak
jinak v
RZ
Jitřenka.
Chřipková
epidemii
sice
zklátila
některé
kamarády
a
kamarádky,
a tak to
večer
vypadalo
jakobychom
byli
spíše na
"ydyksebu"
jelikož
několik
vřískajících
dětí
doprovázeli
je
pánové
:-).
První
večery
napověděl,
že
pomalu,
ale
jistě
stárnem
a zábava
ne, že
by
vázla,
ale
unaveni
lyžování
jsme se
nebyli
nějak
schopni
dostat
do tempa
:-). Co
se nám
nepodařilo
večer,
to jsme
si
nechali
na
sjezdovku,
a tak od
pro nás
časného
rána
(09:30)
jsme
brázdili
sjezdovku,
kterou
postupně
zalévalo
sluníčko.
Poledne
a sním
teplo,
rychle
uběhlo a
teplota
začínala
pomalu
klesat,
jak
slunko
zapadalo
za
vrcholky
hor. Ke
konci
lyžování
se spíše
než
lyžovalo
klábosilo
na
rychlým
vyhodnocením
volebního
dne.
Ještě
před
odjezdem
jsme se
dozvěděli,
že naším
dalším
prezidentem
bude
Miloš
Zeman.
Při
našem
odjezdu
domů se
teplota
pohybovala
okolo 11
stupňů.Ostatní
kamarádi
se
odsunuli
na
poslední
večer na
RZ
Jitřenka.
Náš
odjezd
byl
způsoben
nedělním
florbalovým
turnajem,
o kterém
píši
výše.
Cesta
uběhla
poměrně
rychle,
provoz
byl
minimální,
děti
rychle
usnuli a
probudili
se až ve
Šternberku.
Doma nás
čekala
svíčková
a
samozřejmě
máma.
Večerní
program
byl
jasný.
Usnul
jsem
jako
dřevo
:-).
Toliko z
letošního
zimní
Ludvíkova.
Každoroční
začátek
roku je
spojen
pro mě s
jednou
významnou
sportovní
akcí.
Tato
akce se
jmenuje
JIZERSKÁ
50.
Jedná se
závod v
běhu na
lyžích a
letos to
byl již
46.
ročník.
Nevím co
mě
každoročně
vede
abych si
na této
trati
huntoval
tělo a
pokoušel
znovu a
znovu si
dokázat,
že je
možné v
mých
letech
ještě
takovouto
vzdálenost
pokořit,
zvláště
pak když
se celý
rok
válím
doma za
pecí a
netrénuji
:-).
Takže
letošek
nemohl
být
jiný. To
jak se
mi
dařilo
či spíše
nedařilo
bych Vám
chtěl
sdělit v
níže
uvedeném
dokumentu.
JIZ50 je
samozřejmě
kolektivní
akce,
takže v
dokumentu
jsou
zmíněna
i jiné
jména
slavných
TriSKáčů.
Takže
dosti
bylo
keců a
zde máte
slíbený
dokument:
JIZERSKÁ
PADESÁTKA
aneb JAK
CO TĚ
PŘEŽIJEŠ
TO TĚ
POSÍLÍ
Letošním
prvním
florbalovým
zápasem
našich
dětí byl
turnaj
na
domácí
hale
polytechnického
učiliště
v
Olomouci.
Postupně
se holky
utkaly s
týmy
Lipníku, Lutína,
Prostějova,
Uničova.
Začátky
našeho
týmu
nebývají
právě
oslnivé
a tak
nás
Lipník
opět
porazil.
Je úplně
jedno
zda
hrajeme
v 8, 10
či 12
hodin,
prostě
začátky
se nám
nějak
nedaří.
Co se
nepodařilo
v zápase
prvním
to se
dařilo v
zápasech
následujících,
porazili
jsme
Prostějov
i Lutín
a
bohužel
nezvládli
perfektně
rozehrané
a
vyhecované
utkání s
Uničovem,
kdy jsme
ztratili
vedení
3:1. Nic
se
neděje,
je to
jen hra,
která má
děti
bavit, a
to by si
především
měli
uvědomit
někteří
ambiciózní
rodiče,
jejichž
postoje
moc
nechápu.
Myslím
si, že všechny
utkání
si řádně
holky
užily a
že
odvedly
slušný
kus
florbalového
umění. Výsledek,
je až ta
druhořadá
hodnota,
především
jde o
to si
zahrát s
kvalitními
soupeři
a při
hře se
něco
naučit.
Další
utkání
nás čeká
za 14
dní,
a tak
již se
těšíme
na
další
florbalové
souboje.
Nový
rok, a
vlastně
všechny
dny na
přelomu
roku
již
poněkolikáté
trávíme
na chatě,
nově
patřící
obci
Dolany,
na
Pohořanech.
Dole v
údolí,
tedy v
Olomouci
a okolí
to na
konci
roku
vypadalo,
jakoby
již
spíše
bylo
jaro,
sněhu
nikde a
teploty
také
spíše
připomínající
jarní.
Nicméně
počasí
na
Pohořanech,
jak jsme
se již
několikrát
přesvědčili
je vždy
odlišné
od toho
v údolí,
je spíše
horské.
To se
týká
také
atmosféry,
zatímco
dole v
Olomouci
je
stres,
shod a
všechny
ty
civilizační
projevy,
tak zde
čas
plyne
tak
nějak
jinak,
atmosféra
je
pohodová,
čas se
počítá
na
bouchnutí
"orloje"
a nikde
nikdo
nestresuje
:-).
Letošní
silvestrovský
pobyt
proběhl
bez
nějakých
výrazných
"vybočení".
Děti
měli
zajímavý
program,
nechybělo
obvyklé
bobrovo
Bingo, i
když
pochybuji,
že si
Bobr
něco z
něho
pomatuje
a nebýt
aktivního
přístupu
sličné
asistentky
Dáši,
tak to
dopadlo
fiaskem.
Dále
děti
shlédli
promítání
filmu,
zúčastnili
se
dětského
karnevalu,
nechyběl
půlnoční
ohňostroj.
Z
venkovních
aktivit
bylo
možné
provozovat
bruslení,
dětský
mač a
Mekiův
otřes
mozku
jsou
toho
svědkem
a
částečně
i
rychlobobování
na
opravdu
zmrzlém
povrchu.
Na Nový
rok jsme
uskutečnili
alpským
stylem
výstup
na
Jedovou,
kde
nemohla
chybět
každoroční
fotografie
naší
skupiny.
Pobyt na
Pohořanech
jsme si
všichni
řádně
užili a
nezbývá
než
čekat na
další
určitě
povedenou akcičku.